Aktuality
Naše vína můžete zakoupit v síti vinoték PRO VÍNA.cz a také v e-shopu
www.pro-vina.cz.
VÍNO S PÍSKEM…
Přátelé! Objevil jsem pro vás úžasný recept! Schválně, zkuste následující:
Otevřete láhev obyčejného bílého vína a nalijte ji do skleněného džbánku. Pak vsypte do džbánku trochu písku. Až si všechna zrnka sednou na dno, postavte do džbánku bílou růži. Esteticko-aromatický dojem nemá konkurenci. Ze dna špatné nálady vás totiž okamžitě dostane nápad: „Co se tak obklopit nikoliv trochou písku ale přímo Pískem celým a právě tam si zajít na nikoliv obyčejné víno ale na víno značky Mikulica - exkluzivně široko daleko k dostání pouze v Hotelu Bílá růže?“
Náš partnerský hotel v Písku uspořádal ochutnávku vín svého dvorního dodavatele. Byl pátek večer 23. března 2012. Z naší chalupy v Pošumaví to nebylo dál než padesát kilometrů a tak jsme se lehce nechali zlákat. Přestože nejsem vinař, co se vyzná a ani nemám podobné ambice – plně respektuji svět vína a dám na rady zkušených. Těch rad jsem za celý život slyšel mnoho a ve svém vidění vína si je sjednotil v tyto pravidla:
„Víno piji proto, aby mi bylo dobře toho večera s těmi lidmi, se kterými víno piji. Víno je radost. A ráno ne zlost. Proto jsem dávno řekl nekvalitním vínům DOST.“
A za ty roky jsem se už vycvičil natolik, že ač nedokážu výrazně ocenit kvality vín a nedokážu si vážit jejich mnohdy veliké pořizovací ceny – jedno znám dokonale. Vím po prvním doušku, jestli mi víno bytostně chutná a současně, zaplať pánbů, dopředu cítím, jestli mi ráno bude výborně.
Druhou věcí je fakt, že na rozdíl od mnoha lidí, mám svůj rytmus pití a jídla nastaven tak, že nedokážu pít víno bez dobrého jídla a jíst nějakou specialitu bez dobrého vína. Proto je skoro škoda, pozvat právě mne na ochutnávku vína, kde se nejí, ale poctivě v řadě ochutnává víno za vínem. Po první deci dostanu chuť na jídlo… a druhou degustaci už nevychutnám jako ostatní, neb mám hlad a myšlenky někde u roštěné.
Ale naštěstí ve mně bují ještě jedna „samorostská“ vlastnost spočívající v kladení důrazu na tom, s kým víno piji. Sebekvalitnější víno pro mne nemá žádnou hodnotu, nepiji-li ho s lidmi, které mohu mít rád, či si jich mohu vážit. Aura okamžitého uspokojení z těchto mých silných vnitřních potřeb, musí zářit kolem lidí, se kterými sedím u stolu a já ji musím vidět.
Když se to podaří a v Hotelu Bílá růže v Písku, se to podařilo – seděl jsem u stolu s manželkou, s majitelkou hotelu paní Evou Marešovou a její dcerou Evičkou (…jak maminka své šestnáctileté dceři, kamarádce a partnerce v podnikání, říká…) – tak má pro mne takové posezení velikou hodnotu.
Čím jsem starší, tím víc se těším na Štědrý den ne pro dárky, ale pro auru neopakovatelných chvil semknutých lidí. Přes soukromí štědrého večera u mne vlak nejede. A čím víc tuto semknutost vnímám, tím víc mám rád „štědré dny“ v každý všední den. Ona semknutost je pak každý den projevovaná jinde a s někým jiným. Kolik vztahů přátelských, kamarádských, obchodních a pracovních člověk má, tolik může vznikat „štědrých setkání“ – třeba minutových.
Na paní pumpařku, co u ní léta beru benzín, aniž jsem si přečetl na cedulce její jméno a já jsem pro ni zrovna tak neznámý člověk, se nikdy nezapomenu usmát. Posledně jsem si kupoval i mytí auta a ona se ptala: „Jaký program?“ – Načež, jsem vážně odpověděl: „Komplet, včetně umytí vlasů a uší…“ – Což vzbudilo ve frontě za mnou rozruch, zatímco ona s úsměvem jako vždy kontrovala: „Nezapomeňte si ale v myčce stáhnout okénko, ty uši už to potřebují…“
Nic to nestojí a přesto, jsme si dokázali darovat úsměv. Odjíždím od pumpy s pocitem, jako bychom spolu vypili sklenku vína, kterou jsme si navzájem coby „Ježíškové všedního dne“ darovali. Zmiňuji se o tom proto, že den se skládá z mnoha okamžiků stavících jakousi pyramidu spokojenosti z komunikace a víno komunikací je.. A stavba každé pyramidy je práce. Celý den cvičíme „radost“ a večer si ji můžeme užít u sklenky opravdové. Jednoduše řečeno – radost není zadarmo – všechno stojí nějakou práci.
Stejně jako dá práci vypěstovat víno, starat se o něj, rozumět mu a umět z něj vyrobit kvalitní víno… Ten, kdo hospodaří na vinohradu, nemůže být už z principu špatný člověk. Svou lásku k přírodě, k vínu, k poctivě dřině - skládá od rána do večera na sebe jako pyramidu až po špičku. A pak s velikým očekáváním přijede třeba do Písku a sleduje, jak a komu právě to jeho víno přijde špičkové :-).
Zde si můžete poslechnout 2:03 min audio záznam rozhovoru s Petrem Mikulicou o malém, rodinném, s láskou opečovávaném vinařství, které se právem může chlubit kvalitním vínem.
Zde si můžete poslechnout 1:27 min audio záznam s Evou Marešovou o vínech Vinařství Mikulica.
Role Petra Mikulici z vinařství Mikulica nebyla na ochutnávce snadná. Vžil jsem se do jeho kůže, kterýžto pocit bych připodobnil k „Ježíškovi“, který sleduje na štědrý den obdarované, jak se jim líbí dárky. Víno se platí, pravda, ale vložená dřina a láska z práce na vinohradu dělá z této činnosti víc poslání než byznys. Tedy cítím přirovnání k dárkům za příhodné.
Jak jsem se rozhlížel, všem víno chutnalo. Nikoho z hostů – neb šlo o soukromou akci – jsme detailně nefotili. A tak jen anonymně zmíním ženu (manželka senátora), jež mne zaujala nadšeným výrokem: „Pane Mikulico! Jsem obdivovatelka vašich vín a musím říct, že věrná! Opět objednám zásilku! Jsou fantastická!“
V Bílé růži jsme ochutnávali vína – Müller Thurgau, Aurelius, Rulandské šedé, Ryzlink Rýnský, Rulandské bílé, Pálava a Frankovka rosé. Já, jakožto laik, jsem spíš ochutnával atmosféru, na kterou, jak jsem říkal, jsem specialista. Ta byla báječná! Vytvořil ji zejména mladý muž jménem Petr Mikulica. Ve dvaadvaceti letech prokázal, že víno je jeho život. Není to, jako když někdo říká naučené věty o produktech firmy, kterou vlastní někdo jiný. On je s rodinou majitelem vinařství. Z každého slova postřehnu navíc otcovství chuti vína a říkám si, jak je úžasné, jak jedna rodina dokáže za jednu sezónu vyrobit pár desítek tisíc lahví vynikajícího originálního vína a já tady, jen z té atmosféry, cítím vůni ornice a vidím vsakující se do ní kapky potu členů rodiny, která pouze vlastními silami obhospodařuje své království.
Ač tady, vlastně vyslanec z království Mikuliců, tedy král – byl Petr Mikulica skromný, vyrovnaný mladík, rozvahou chlap, který zná víno a proto i přes své mládí i pravdu o životě.
Až se podíváte na jiskru jejich vína, nebude to jen jiskra slunce z Velkých Pavlovic na Moravě, ale i jiskra z oka Petra Mikulici. Pozor ale! Jiskra někdy přeskočí… V Bílé růži se to stalo. S podobnou jiskrou v oku jsme odcházeli domů všichni. Zdroj oněch jisker – víno – tam ale na vinném lístku zůstal :-).
Stříbrná medaile Vinalies Internationales Paříž
Cenný kov v podobě stříbra si odvážíme z Paříže za Rulandské bílé 2011 pozdní sběr.
Do 18. ročníku Vinalies Internationales se letos přihlásili producenti ze 44 zemí světa a přivezli celkem 3353 vín, z nichž 1483 bylo z Francie a 1870 ze zahraničí.
Vzácná návštěva našeho vinařství: spisovatel Jaroslav Rudiš!
V pátek 16. prosince 2011 se konalo autorské čtení na místním Gymnáziu ve Velkých Pavlovicích populárního spisovatele Jaroslava Rudiše. Četl ze svých knih Konec punku v Helsinkách a Nebe pod Berlínem. Jedná se o jednoho z nejznámějších a nejúspěšnějších současných autorů.
Po „pracovní“ části návštěvy gymnázia se tento literární autor přesunul na ochutnávku do Vinařství Mikulica.
„S panem Rudišem jsme ochutnali převážně vína přímo z tanku, mladá vína ročníku 2011 a z většiny vín byl přímo nadšený. Nejvíce se mu líbila dvě vína: konkrétně Veltlínské zelené 2011 PS a Ryzlink rýnský 2011 PS. Po této degustaci si i zakoupil několik lahví, což nás velice těší,“ s úsměvem konstatoval Petr Mikulica, který se po celou dobu návštěvy Jaroslavu Rudiši věnoval.
Krátce o Jaroslavu Rudišovi:
Vystudoval dějepis a němčinu v Liberci. Kromě krátké zkušenosti s vyučováním byl též reklamním agentem, hotelovým portýrem a novinářem. V současné době je „na volné noze“. S Petrem Kružíkem (kytarista kapely Priessnitz) založil kapelu U-Bahn, která často doprovází jeho autorská čtení.
Nejznámější prozatímní díla:
Nebe pod Berlínem
Alois Nebel
Grandhotel
Konec punku v Helsinkách
...
Následně na tuto návštěvu jsme dostali reakci, těsně před koncem roku 2011, kterou Vám nabízíme k přečtení:
Dobry den, tak uz jsme ochutnali vetsinu z vin, no uplny zazrak, zatim vede rulandske modre a ten vas skvostny jemny harmonicky veltlin, ale rulandske sede taky vyborne, uz se tesim na rocnik 2011. a preju klidny rok 2012.
zdravim kousek od berlina
Jara Rudis
Foto: Jana Strouhalová
Dražba vín pro dobrou věc
Dvě vína vinařství Mikulica byla darována do dobrovolné aukce společnosti Diakonie - středisko Betlém, Klobouky u Brna.
Do aukce putovaly dvě vína z privátního archivu vinařství a to konkrétně Ryzlink rýnský 2010 a Aurelius 2000.
Vína se podařila vydražit za konečných 7 000 Kč!
"Jsme velice rádi, že naše vína přispěla těm, co to nutně potřebují", dodal majitel vinařství, Miroslav Mikulica.
Hokejová ochutnávka našich vín
Ve čtvrtek 22.12.2011 se v oblíbené restauraci U Kašny v Rajhradě (odkaz) uskutečnilo neformální setkání s hokejisty týmu HC KOMETA Brno. Při této příležitosti jim Petr Mikulica nabídl k ochutnání 5 vzorků mladých vín, konkrétně se degustovaly tyto odrůdy ročníku 2011: Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Rulandské šedé a Pálava. Zajímavostí bylo, že nabízená vína byla „nalahvována“ z tanku jen pro tuto příležitost v celkovém počtu 20 ks. Pro zpestření byly natisknuty etikety nesoucí logo tohoto klubu. Řízená degustace se spontánně přenesla do debaty týkající se výroby vín, vhodnosti vína k pokrmům… a samozřejmě i na samotné téma: hokej :-)
Hráči, kteří se poprvé setkali s víny vinařství Mikulica, byli velice spokojeni s prezentovanými víny, někteří si hned vína objednali a my tak můžeme doufat, že tyto vína přinesou užitek do jejich výkonů na ledě…
Poděkování za uskutečnění degustace patří majiteli p. Robertu Brodskému, který jako majitel této restaurace a zároveň i šéfkuchař restaurace nabízí vína z vinařství Mikulica.
Svatomartinské 2011 je již vyprodáno. Věříme, že jste byli spokojeni a
zachováte nám přízeň
ročníku 2011.
Více v nabídce vín.